PR & RA: Jak se cítíte po dnešním koncertě?
Dnešní večer byl naprosto úžasný. Jak víte, byli jsme zde [v ČR] pouze dvakrát. Když jsme zde byli minule, hráli jsme ve stísněných prostorách pro přibližně 200 lidí. A dnes? Dnes jsme hráli pro celkem 700 lidí. Bylo to pro nás milé překvapení, protože to nikdo z nás nečekal. Posluchači byli skvělí, poklidní a bezprostřední. Byli jste jedni z nejlepších posluchačů. Milujeme vás a děkujeme vám :)
 PR & RA: Slyšel jsem, že Vaše hudba je tvořena kompozičně. Když pracujete na nějaké desce, snažíte se za touto deskou vidět nějaký příběh, komix. Pokud by například poslední deska měla být filmem, o čem by ten film byl?
Pokud by poslední deska [You Are There] byla filmem, šlo by o film ve stylu Lars von Trierova snímku Prolomit vlny. Když jsem poprvé viděl ten film, byl jsem jím pořádně šokován. Hudbou bychom chtěli i nadále vyjadřovat to, že za všemi těmi smutnými věcmi se skrývá skutečná naděje. Poslední deska Your Are There je zkomponována tak, že když jsme psali songy, psali jsme zároveň příběh. Je to něco jako film.
PR & RA: Když zemřel John Peel, bylo to asi 3 měsíce po tom, co jste společně nahráli John Peel Session. Jak jste se cítili ten den, kdy John Peel zemřel?
Když nás oslovil John, uvědomili jsme si v Mono, že potřebujeme nějaké nové skladby, nový materiál. A tak jsem napsal celkem tři nové skladby... Hraním v John Peel session se nám splnil jeden z našich snů, a tak když jsme slyšeli, že zemřel, velmi nás to zarmoutilo.
PR & RA: V nějakém interview jste řekl, že svou hudbou chcete sdělovat "nějaké hodnoty". O jaké hodnoty tedy jde?
Pocházíme z Japonska, která byla postižena svržením atomových bomb. Nyní jsme naštěstí v situaci, že můžeme sdělovat druhým věci o naději. Chceme sdělit, že nechceme žádné války. Ale ať to nezní hloupě... prostě chceme normální svět.
PR & RA: Kdo přišel s myšlenkou spolupracovat s Katsuhiko Maedou [World's End Girfriend]?
Jsme dobří přátelé a dělali jsme spolu v Japonsku řadu věcí. Respektuji jeho přístup k hudbě. A považuji jej za jednoho z géniů.
PR & RA: Jestli můžeme nyní mluvit o kulturním pozadí vaší hudby? Jedná se o čistě japonskou záležitost nebo jde o mix, někde na pomezí Japonska a Evropy?
Myslím, že jsme mixem všeho. Máme přátele po celém světě... a proto není možné naší hudbu zaškatulkovat jen do jedné kultury. Není možné to takhle rozdělit.
PR & RA: Při poslechu vaší hudby lze vycítit silný dopad na posluchače a silné kompoziční prvky. Uvažujete nad tím, že svou hudbou chcete nějak cíleně působit na své posluchače?
Setkáváme se s tím, že nám řada lidí říká, že je naše hudba mění. Je to úžasné... jde o jakýsi vztah mezi námi a posluchači. Jsme rádi, že naše hudba lidem otevírá mysl.
PR & RA: Vaše hudba lze jen stěží popsat slovy, ale cítím, že vaše hudba posouvá posluchače někam dál. Vaše hudba má prostě sílu...
Chceme naší hudbou ukázat, že za temnými stránkami se skrývá naděje... chceme prezentovat noise jako naději. Noise je tou nadějí. Žádná zlost, frustrace... lidé se často vzdávají a neměli by. Lidem naše hudba může dávat mnoho prostoru k imaginaci a to i přesto, že v naší hudbě absentují vokály a texty.
 PR & RA: A co si představujete vy, když hrajete?
Popravdě, naše životy. Když jsme v roce 1999 zakládali Mono nevěděl o nás nikdo. Bylo pro nás těžké hrát v Japonsku a tak jsme se rozhodli prorazit v USA. Začátky nebyly jednoduché, nikdo nás samozřejmě neznal. Na první koncert v New Yorku přišlo pouze 5 lidí. Ale nevzdali jsme to. Pokračovali jsme v turné a dokončili ho. Nyní na náš koncert čeká kvantum lidí. A toto je náš život. Omlouvám se, tak to vidím. Nemám moc dobrou fantazii. Upřednostňuji reálné věci. Je pro mě naplněním, když lidé zatleskají a jsou spokojení.
PR & RA: Jaký je vůbec váš názor na film? Myslím, že řada z nás, co zde teď sedí, je víceméně závislá na filmech. Slyšel jsem o vaší zálibě ve filmech. Preferujete nějakého konkrétního režiséra (například. [Takeshi] Kitana či jiné)?
Kitano je velmi dobrý, ale myslím, že mým nejoblíbenějším režisérem je Lars von Trier. Výborný film je také Kmotr nebo Tenkrát v Americe. Mám rád filmy, které zachycují různé životní etapy nějakého hrdiny. Takové mám rád.
PR & RA: V příštím roce uvažujete o vydání DVD. Můžete to nějak konkretizovat?
Máme nejprve v plánu vydat EP se 4 novými songy. Věříme, že to bude na jaře 2007. Následně vyrážíme na naše americké turné. DVD plánujeme mezi americkým a následně evropským turné. Věřím, že to tak bude na konci příštího léta.
PR & RA: Bude to tedy dokument nebo živák?
Koupili jsme si kameru, ale v Německu nám ji někdo ukradl. Bohužel. Chtěli jsme dnes večer něco natočit, ale...
PR & RA: ... škoda, až příště budete směřovat do Prahy, tak nám dejte vědět... kameru vám zajistíme.
Dobře, beru, skvělé. Věříme, že se ten dokument bude líbit.
PR & RA: Ten dokument bude více o hudbě nebo o kapele?
Myslím, že nejdůležitější věc pro nás jsou lidé a proto to děláme. To DVD je náš sen... i proto, že jsme Japonci. Těžko se mi to vysvětluje, ale jde nám o takové přátelství prostřednictvím DVD.
PR & RA: Liší se reakce lidí v různých zemích? Závisí to na místě nebo na čem vůbec?
Připadá mi že Asie jako taková je víceméně jako Japonsko, a Kanada, Amerika, Evropa se moc rozlišit nedá. Tedy abych pravdu řekl, když jsme začínali, v publikum nikdo neposlouchal, jen popíjeli a tak. Teď je to vynikající. Lidé jsou tiší a soustředění. Během tohoto turné jsme byli v Německu, kde jsme před tím neměli mnoho fanoušků, ale zlomili jsme to. Bylo to výborné.
PR & RA: A v Japonsku?
Ano, tam jsou vždy tiší. Příliš tiší... Ale mám rád Japonce.
PR & RA: Reagujete nějak na posluchače? Mířím tak k tomu, že příliš nereagujete na aplaus publika.
Nene, vůbec, nijak to neměníme. Myslím, že pocity mohou být odlišné, ale všechny naše koncerty po světě jsou stejné, tedy takové jaké chceme aby byly. Dokonce Američané se hudbou často nechají tak vtáhnout, že pláčí během koncertu. Podobně intenzivně prožíváte koncerty i vy, Češi.
PR & RA: Všiml jsem si že koncert začínal jakoby temně a ke konci se jakoby otevíral. Mělo to tak být?
Ano, celý set děláme jako film... Setlist koncertu je v podstatě jako jediná skladba ... nevím jestli víte nebo ne, že máme velice starou skladbu nazvanou Com()... je to až heavymetalová skladba, kterou jsme úplně přestali hrát. Je tam dvacet minut těžkého noisu, ale lidé ji ještě teď pořád chtějí poslouchat. Pokaždé po koncertech se nás ptají, proč jsme ji nehráli. Já jim pořád musím říkat, že je mi líto, že teď zrovna nejsem naštvaný... Teď raději hrajeme na závěr více projasněné skladby.
PR & RA: Ještě jednou chceme poděkovat za skvělý večer, výbornou hudba a za příležitost slyšet váš hlas.
Poznámka: Interview bylo redakčně zkráceno. Za zprostředkování rozhovoru patří velké díky Silver Rocket a speciálně Adamu Nenadálovi. Také děkujeme za spolupráci na tomto interview Rádiu Akropolis, speciálně pak Honzovi alias Klokánkovi... a v neposlední řadě za pomoc při přípravě tohoto článku - myfovi, loyddovi a noisewriterovi. |