Videm a slechem Kociho Volba River For Sale jako předkapely se mi osobně zdála dost špatná, i když si to třeba spousta lidí nemyslelo. Možná šlo i o jeden z nejlepších setů co tahle kapela předvedla, ale v porovnání z peklem co se rozpoutalo po nich mi tohle vystoupení přišlo celkem bezvýznamné a spíš jen prodloužilo moje čekaní.
No ale pak už celkem v rychlosti nastupují 65daysofstatic. Musím přiznat že po prvním songu A Failsafe jsem zůstal stát jak přibitý a jenom nevěřícně koukal jak je tohle vůbec možné. Takhle energický dobře znějící a zahraný koncert jsem snad ještě nezažil. Do toho všeho hromové burácení publika. Nikdy by mě nenapadlo, že skladby z desky mohou znít naživo ještě o tolik lépe. Pomalu ale jistě se rozjíždí asi nejlepší koncert co jsem kdy viděl. I když jde o poslední vystoupení na Evropském turné 65daysofstatic, kapela fanoušky vůbec nešetří a celý set si neskutečně užívá.
Takže z mé strany absolutní spokojenost... kdo tam nebyl jako by nebyl vůbec.
Videm a slechem Max-Wessla Na River For Sale jsem byl velmi zvědavý. Viděl jsem je asi 2x nebo 3x a jejich hudba mě nikterak nezaujala. V očekávání, jak zvládnou svou prozatím největí koncertní šanci, jsem se postavil přímo před jednu z krajních beden. Trochu jsem se bál, aby to mé ušní bubínky zvládly, protože předchozí jejich koncerty byly vždy šíleně přehlučené, ale tentokrát to bylo ideální. Ač jen o třech 'nástrojích', hluk vytváří parádní a bavilo mě se se zavřenýma očima vynášet ve vysokých frekvencích až někam mimo zemskou atmosféru. Problém byl ale v tom, že mě vynášeli strašně pomalu. Trip-hopový podkres se dal až na svou jednoduchost snést, ale kytarista a vokalista v jednom mě neustále z výletů budil a po otevření očí jsem vždy viděl takový loudavý přístup. Což je právě můj problém s River For Sale obecně. Věřím, že se Hukot a spol. pokusí někdy skladby trochu zrychlit a rovněž trochu zapracovat na rytmické laptopové složce. Má očekávání však byla splněna a většinou i překonána. Po otestování hlučnosti reproduktoru jsem u něj zůstal i na 65daysofstatic. Zvuk byl vůbec tentokrát v Akropoli vynikající, a to se projevilo právě u 65dos. Bál jsem se splynutí zvuků do jedné nerozpoznatelné řeky, ale nic takového se nedělo a naopak živé vystoupení v mnohém předčilo zvuk jednotlivých alb. Chlapci si očividně poslední koncert tour užívali (Paul Wolinski: "Pro nás to bylo vynikající zakončení tour, uvidíme se příště...") stejně jako přídavkůchtivé publikum v Akropoli. Nezůstali jen u nové desky, ale naopak prostřídali skladby ze všech tří, takže si přišli na své všichni ti, kteří alespoň jednu z desek předem znali. Pro mě osobně jeden z největších koncertních zážitků. A potvrdila se má předpověď o technickém nezvládnutí nejnovější desky. Sám Wolinski řekl, že o tom mluví dost lidí a oni jim to nevymlouvají. Ale na závěr dodal krásnou větu: "But it was great live, wasn't it?"
Videm a slechem Mloka Nebudu se s tím moc dlouho rozmazávat - budu asi jediný, kdo tu nebude orgasticky adorovat každý pohyb, který někdo z 65daysofstatic udělal, každou kapku potu, kterou pokropili pódium. Ale postupně.
O River For Sale jsem předem nevěděl vůbec nic, o to víc mě překvapili. Nápaditá a propracovaná syntéza shoegazerovské zasněnosti My Bloody Valentine s monotónností desek od Jesu fungovala prostě skvěle. Hluková stěna jednolitého kytarovýho zvuku s basovým vazbením dokonale smetla všechny mé pochybnosti.
65daysofstatic byli přesně takoví, jak jsem si je představoval - lepší než z desky, energičtější, šílení. Bohužel jejich koncertní podoba na mě i přes obří nasazení nezapůsobila - nedokázali mě prostě pořádně zaujmout. Jejich prsty na nástrojích možná zařezávali naprostou většinu diváctva do podlahy, já ale od koncertu chci něco víc, než jen stát a zírat. Všechny ty složité postupy a zlomy totiž působily spíš kontraproduktivně - ve výsledku jsem se nedokázal naladit na jejich vlnu a smysl jejich snažení mi unikal. Viz myf.
Videm a slechem myfa River For Sale: poměrně příjemné překvapení. Trip-hop zdařile opepřený "kytarovým noisem". Zněli mi jako fúze Portishead s Aidanem Bakerem, bohužel ale taková ještě nedozrálá. Místy příliš repetitivní. Pánům bych vzkázal svoje už obligátní: "Fakt by to nešlo jenom instrumentálně?"... a přidal zamyšlení o tom, jak skvostná muzika by z toho mohla vzniknout přidáním nějakého živějšího mixování/scratchování a potažmo nějaké ne přespříliš živé a dostatečně éterické zpěvačky (ano, je to klišé, ale fakt mi tam něco takového chybělo). Myslím, že potenciál ale ukázali značný, a rozhodně bych tuhle partičku nepouštěl do budoucna ze zorného pole; mají na čem stavět.
65dos byli, jak už asi psali všichni, gejzír energie, změť rytmů a melodií, neuchopitelných zvukových přemetů ... však takoví jsou a za to je milujeme. Za sebe musím poznamenat že mne jejich živý projev nakonec s sebou nestrhl zdaleka tolik jako třeba Red Sparowes nebo nedávno "šťastnou náhodou" objevení Apse (ne, nic z toho není math-rock). Mám ale za to, že to je dáno už podstatou tvorby 65dos, kterou vnímám jako fascinující konstrukt, od počátku tvořený s tím, aby byl setsakra "nepřístupný a nepochopitelný", což pak jeho výslednou uhrančivost ještě navyšuje. Jeden z důsledků je ten, že naprosto nevím, jak na něco natolik "zlámaného" tančit a neroztrhat se při tom na cáry masa. Ovšem naštěstí, pohled na početné publikum, které evidentně podobné otázky neřešilo a nechávalo se válcovat tím přívalem, ukázal, že jsem byl se svými rozpaky v menšině. A byl to právě tento utěšený pohled na neuvěřitelnou hromadu lidí šťastně se zmítajících (ať už navenek nebo jen uvnitř) při zvuku kapely, který mi přinesl ono zvláštní uspokojení. Při zvuku kapely, o níž jsem si ještě před rokem myslel, že ji u nás zná jen mizivá hrstka nadšenců.
Videm a slechem Nazghula Už při cestě do Akropole jsem tušil, že na koncertě bude pořádně horko. A že to nebude jen tím nádherným letním dnem, který obklopil Žižkov, kde se to začalo hemžit již pravidelně známými tvářemi.
Bylo krátce před osmou a na plac nastoupili severočeští River For Sale, kteří zde předvedli skoro až triphopový dejchánek ala Massive Attack říznutý (být tam ženský vokál) Slowdive. Celkově mám z jejich vystoupení kladné dojmy, jen mi u nich něco scházelo. Možná bubeník, možná právě ten ženský vokál. Ale jedno je jisté, že s River For Sale bychom měli do budoucna počítat.
Je půl deváté a po celkem zábavném zvučení nástrojů začínají znít první tóny A Failsafe a já pomalu přestávám vnímat, že v sále je aspoň třicet stupňů. Spouští se zběsilá smršť, jakou asi tyto prostory dlouho nezažily. 65daysofstatic nenechali celou hodinu a půl vydechnout, ať už většinou věcí z nového alba (Primer, When We Were Younger And Better a asi moje nej These Things You Can't Unlearn), tak i samozřejmě starými peckami jako Retreat! Retreat! (absenci tohoto kousku bych jim asi neodpustil) či Radio Protector. Tleskám! Po Red Sparowes další extrémně silný zážitek a možná, se nebojím říct, koncert roku!
Videm a slechem woka Na River For Sale jsem byl zvědav, ba nevědíc co očekávat. Mnoho lidí je přirovnávalo k trip-hopovým legendám Massive Attack či k Portishead a nebyli zas tak daleko od pravdy. I já jsem se nesl na vlně trip-hopu a údivu, že banda je prosta bubeníka. Mně osobně tam nechyběl, najdou se tací, kteří ho tam budou postrádat. Z hudby se nakonec vyklubalo výborné a mnou stále oblíbenější shoegaze. Pánové odehráli skvělé vystoupení s nenásilnou a klidnou hudbou, která dokázala obecenstvo jen a jen navnadit. Rozhodně by bylo severočechů škoda, rád od nich uslyším cokoli dalšího.
Na show 65daysofstatic jsem se těšil tak moc, že jsem naprosto přestal vnímat čas a jen jsem postával u pódia a nedočkavě fotil pikolíka ladícího nástroje. Co Paul nalepil ke klávesám setlist, v prvních řadách se po sobě začli válet, aby si ho přečetli. Podle očekávání byl jako ten z Kölnu. Neočekávaně výbojné a přitom jako studiové nahrávky nudné, to mi přišlo na mysl když jsem uslyšel A Failsafe nebo The Cat Is A Landmine. Celou dobu v euforii z vyvyklaným krkem a zničeným zápěstím z neustálého focení a natáčení. Monumentální Radio Protector, energický Retreat! Retreat!. Až na některé osazenstvo publika naprostá dokonalost.
Videm a slechem zputnika Před koncertem jsem si v hlavě držel ono notoricky známé: "Co tě nezabije, to tě posílí." River For Sale se podařilo přežít, koncert si užít a vyjít z něho vítězně a posíleni. Triphopovým linkám fakt neskutečně sluší kytarový noise... a je vcelku záhadou, že takovou fúzi ještě nikdo pořádně neprubl. Plus pro River For Sale. Z toho, co jsem slyšel před koncertem, jsem se bál "zvukového experimentování". Ale jsem rád, že z toho nakonec vylezly tak silné songy. Netradiční, neotřelé a hodně husté. Stejně jako myf jsem i já vzpomněl na Portishead... a kromě nich i na triphopové guru Massive Attack. Těm se totiž narodil bráška - triphopový a hodně ostrý freak. Pěkný grázlík.
U koncertu 65daysofstatic jsem si přál, aby jejich koncert patřil k těm, které si zaškatulkuji do přihrádky: nejlepší koncerty roku 2007. Očekávání bylo naplněno... do poslední mrtě. Energie sálající z každého úderu do bicích, erupce kytar podpořené stroboskopem by neustál nejeden epileptik; a i běžný posluchač musel mít problém. Skvělá show, která mi znovu dokázala, že nová deska by byla výborná nebýt zmršeného mixování. Spalte jejich poslední desku a choďte na koncerty. Takhle měli na desce znít, takhle ji měli zmixovat a takhle měli do posluchačů bez lítosti pálit své emoce.
Pražský setlist
01. A Failsafe
02. 65 Doesn't Understand You
03. This Cat Is A Landmine
04. Fix The Sky A Little
05. Primer
06. When We Were Younger And Better
07. Retreat! Retreat!
08. I Swallowed Hard Like I Understood
09. Radio Protector
10. White Peaks/Dark Peaks
11. These Things You Can't Unlearn
12. Install A Beak In The Heart That Clucks Time In Arabic
Poděkování Michalovi za fotky
Fotky z koncertu poskytl (a náš dík za ně patří) Michalovi Kozákovi alias wokovi. |