Videm a slechem BAGRa Přiznám se, že jsem před tímto koncertem nikdy One Starving Day ani Daturah neslyšel, takže jsem se nechal překvapit, spolehl se na zputnikův vkus a musím uznat, že jsem rozhodně neprohloupil.
One Starving Day byli skvělí. O ne až tak dokonalém zvuku se tu jistě budou zmiňovat jiní a budou mít mnohem fundovanější názor. Já se již dávno smířil s faktem, že v klubu jako je Sedmička je holt nadlidský výkon správně nazvučit některé kapely a tím nemyslím neschopnost lidského faktoru, ale právě charakter prostor samotných. I přes tyto obstrukce jsem si je však vychutnal s celou jejich bolestí, která z nich čpěla a místy jsem, v dobrém slova smyslu, trpěl spolu se zpěvákem.
 Daturah rozhodně byli špičkou tohoto večera a pohltili mě už od začátku. Jejich vystoupení pro mě bylo jednolité extatické ztvárnění věty "Tak takhle se dělá ten post-rock, dámy a pánové!" Vskutku typický důkaz toho, proč se tento žánr obejde bez jakýchkoliv vokálů, jelikož slova perfektně přenášejí fakta, ale naprosto selhávají tam, kde tkví ta pravá síla hudby - evokovat pocity.
Vzato kolem a kolem byla jedinou chybou na kráse velice chabá účast. Zdálo se to spíš jako taková větší rodinná sešlost. Po odeznění posledních tónů pokračovala zdárně načatá párty a ti nejotrlejší z nás vydrželi až do ranních hodin.
Videm a slechem haloganaI přes počáteční skepsi hlavně během organizace (Daturah se dlouho neozývali) se vše stihlo a připravilo na čas. One Starving Day byli celou dobu velice přátelští a v pohodě a od jejich koncertu jsem čekal hodně, avšak jejich výkon nebyl až tak skvělý, jak jsem čekal. Zato Daturah (vyfotil někdo jejich vozidlo? :)) naprosto předčili má očekávání. Jejich výkon byl mimořádný, prostě úžasný. Jejich hudba mi připomínala 65daysofstatic bez elektroniky - tedy nic jako jejich EP, které všichni známe. Jak mi bylo později řečeno, nové album mají téměř hotové a vyjde brzy. Těším se.
Videm a slechem Kociho Jako první přichází One Starving Day a už po prvních tónech je mi jasné, že tahle banda nás na živo nebude šetřit tak, jak tomu dělá na desce. Klidové pasáže podložené decentními elektronickými samply se v živém podání mění na depresivní noise toho nejhrubšího zrna. Směs elektronických šumů a ruchu si nekompromisně razí cestu prostorem za zvuků dominantního bublání basy. Další dvě kytary se pak starají o melodické nebo naprosto ruchové podkresy. Všemu pak vévodí screamo zpěv, který skladbám přidává na naléhavosti. Připadám si jako bych se snažil projít stěnou z tekutého olova. Ve výsledném efektu jde tedy o výborný koncert, i když jsem měl pocit, že kapela občas trochu bojovala se zvukem.
Jako druzí jsou na řadě Daturah, kterým zvuk naopak seděl více než výborně. Tohle je přesně ten typ post-rocku, který se mi líbí - rychlý a plný chytlavých melodií s nádherným stupňováním skladeb, až do absolutní apokalypsy. Při poslechu alba by mě nikdy nenapadlo, že by mohli předvést až tak energický set. Takže Daturah mi vychází jako "hvězdy" večera. Tihle kluci prostě ví, jak udělat pořádný post-rockový nářez a já jsem moc rád, že jsem mohl být u toho.
Videm a slechem Nazghula Tak je to za námi. Prvně pořádaný koncert pod hlavičkou Post-Rock.cz (či přesněji: pod ještě tajuplnější "formací" Quiet.Loud.Slow.Fast.) v pražské Sedmičce, se náramně vydařil. Škoda jen, že účast návštěvníků byla tak slabá. Jestli za to mohly letní prázdniny nebo neznalost těchto dvou kapel, už asi nezjistíme. Těm, kteří se nakonec rozhodli přijít, se dozajista dostala porce zajímavé muziky. Tentokrát jsem si vyzkoušel být tou nepříjemně zdržující osobou u vchodu do klubu, která zastavuje lidi, co netrpělivě přišli na půl osmou a oznamuje, že koncert začne o něco později.
Je krátce po osmé, špiním poslední příchozí kontrolními razítky a slyším první tóny právě začínajícího koncertu. Ačkoli One Starving Day byly hlavní kapelou, začali překvapivě tito Italové hrát jako první. Jejich vystoupení, kde předvedli většinu skladeb ze své desky Broken Wings Lead Arms To The Sun, na mne nezapůsobilo tak, jako při poslechu zmiňovaného alba. Naživo byli trochu víc metaloví a zvukově to asi také nebylo úplně podle jejich gusta. Přesto jsem měl z jejich setkání celkově pozitivní dojem a klidně bych si je v budoucnu někdy zopakoval.
 Je čas doplnit tekutiny a vyčkávat, čím překvapí němečtí bardové. Kolem deváté už je ve zdejších prostorách solidní atmosféra a na scénu přicházejí moji favorité Daturah. Tahle formace si mne totálně získala svým jediným EP a nemohl jsem se dočkat, jak budou znít naživo kousky jako Warmachines nebo Shoal. Nic z toho se nekonalo! Asi si řekli, že je čas na něco nového a vybalili na nás nový materiál z připravovaného alba, který je prý už téměř hotové. Po pár minutách poslechu mi to je jedno a nechávám se strhnout údernými a hutnými skladbami plné energie a emocí, které ve srovnání se zmiňovaným EP zní o poznání lépe a vyzráleji. Zkrátka jako kdyby záměna pořadí kapel byla úmyslná a pravě One Starving Day se tu stali "pouhou"(leč výbornou) předkapelou na rozehřátí. Jediným možná záporem Daturah byla délka koncertu, ale s tím by už moc nezmohli, neboť se blížila desátá večerní. |