Jak to vidí Koci?Na jednu stranu se zdá, že celý ten rok uběhl rychle jak voda, ale stačí, když si vzpomenu na první koncert Mono na přeplněné Sedmičce a na to jaké jsem měl o hudbě jako je post-rock povědomí a jaká byla asi ještě před rokem šance, najít někde nějaké pořádné info o těchhle kapelách. Z tohoto pohledu teď vidím, že za tímto webem přece jenom stojí pořádný kus práce.
Hned po rozjezdu Post-Rock.cz se do Prahy vrátili Mono. Ale najednou je všechno úplně jinak, teď je tady někdo, kdo se této hudbě věnuje, píše recenze na jejich desky a skoro každý den se na stránkách objeví nějaká novinka ohledně nějakého koncertu.
Od té doby jsme mohli vidět kapely jako Pelican, Red Sparowes, 65daysofstatic, Ostinato, Maserati, One Starving Day, Daturah a další, které by se k nám možná vůbec nedostaly nebýt i tohoto webu a všech lidí, které tahle hudba nadchla a ke které se možná dostali prostřednictvím recenzí a článků.
Takže za rokem fungování Post-Rock.cz vidím hodně práce lidí, kteří o téhle hudbě dokážou opravdu kvalitně psát a kteří dali post-rocku u nás takovou tvář jakou dnes má. A tak věřím, že do budoucna nás muže čekat ještě mnoho překvapení (ať už jsou to koncerty, nebo další vývoj post-rocku jako hudebního stylu), o kterých se nám teď ani nezdá a bylo by dobré, aby byl Post-Rock.cz u toho.
Jak to vidí Nazghul?Rok trvání webzinu Post-Rock.cz pro mne především znamená objevení spousty zajímavé muziky a poznání několika kvalitních lidí, které jsem postupně potkával na koncertech a podobných sešlostech. Začalo to loni fenomenálním koncertem Mono v pražské Akropoli a pevně věřím, že tím letošním to neskončí. Tímto přeji k prvním "narozeninám" Post-Rock.cz, aby měl čím dál tím více čtenářů a redaktoři více chuti, času (kterého je bohužel čím dál tím méně) a dobrého materiálu k publikování.
Jak to vidí woko?Post-rocková komunita obecně je věc, kterou jsem ještě před půl rokem ani pořádně neznal a přitom ji tvoří přesně takoví lidé, jaké jsem měsíce hledal. „Mešita“ všech českých a slovenských post-rockerů je jedinečné místo, kde hlas každého jedince něco znamená. Jakákoli recenze, jakýkoli komentář, jakákoli diskuse. Všechno dohromady tvoří ucelenou formu, která mne vždy nakopne. Vždy mi tak nějak dojde, že post-rock je prostě přesně ten žánr, po kterém jsem roky marně pátral. Má náboj i melancholii. I řvoucí sešup zvuku má svůj řád. A má taky řadu svých ortodoxních zastánců. A jen díky nim, a jen protože se mohou denodenně kde sejít, objevuje kouzlo post-rocku stále více a více lidí.
Jak to vidí zputnik?Pamatuji si ještě přesně tu atmosféru před rokem. Probdělá noc, dodělávky na webu, který se měl přesně v 11:11 hodin dopoledne spouštět. A pak to přišlo - spuštění, vylaďování, první reakce, první dny běhu, první recenze, první nabídky ke zrecenzování desky, první rozhovory s kapelou (ano, byli to Mono v listopadu 2006) a taky první problémy a kopa jiných věcí. Byl to napráskaný rok, ale nelituji jediného dne stráveného pro tento webzin.
Když se na jaře provalila zpráva, že v Praze zahrají 65daysofstatic, zdálo se mi to jako splněný sen. Když se teď na podzim provalilo, že zde zahrají v únoru 2008 dokonce podruhé... a v Sazce Aréně... jako předkapela kultovních britských The Cure, zdálo se mi to neskutečné. Prostě post-rockové kapely, o které by před rokem člověk nezavadil, se najednou dostávají na přetřes i v profláklých novinových plátcích.
Postupně si na import post-rockových kapel troufá čím dál tím více freaků. Náš dík ve velké míře patří především klukům ze Silver Rocket. To, co dokázal Adam Nenadál & spol., je prostě neskutečné. Import takových kapel jako Mono, Red Sparowes, Isis, Pelican, Ostinato, Maserati, Jesu apod. je husarský kousek; a kousek, za který patří klukům velký dík. Když jsme jako redakce v srpnu a v září uspořádali v Sedmičce naše první koncerty - srpnový s italskými One Starving Day a německými Daturah a zářijový s českými Ufajr a Amíky Wrecketh a Ostinato - sami jsme si uvědomili, jakým adrenalinem se může takové pořádání koncertu stát. Ale na druhou stranu: Co tě nezabije, to tě posílí. Byly to hodně cenné zkušenosti, a silné životní zážitky pro všechny z redakce. Opět - nelituji.
A co si přát do dalšího roku? Prosím, zůstaňte nám věrni. Je to ta největší odměna, kterou nám můžete dát. A využijte do mrtě možností tohoto webu - komentujte, diskutujte, vyjadřujte své názory. Teprve tehdy poběží web na 100%. Pomožte nám v tomto splnit si i náš sen.
Čtenáři, díky za podporu a vše nejlepší i vám, protože bez vás by tento web neměl smysl. |