Jako takřečený "post-rock" stojí tohle album možná za starou bačkoru. Ale jako cokoli jiného -- říkejme tomu pro jednoduchost třeba "dream-pop" -- je pro mě tohle album naprosto zásadní. Strávil jsem s ním tolik času, že hodnocení pod 9/10 by ode mne byl čirý nevděk. Je to první věc od pana Jimmyho LaValle, která se ke mě dostala, a ve srovnání s jeho staršími alby mi pořád připadá jako jeho nejlepší. Vyvážený mix instrumentálních zasněností s písničkovými slaďáky, neobsahuje pravda žádnou vyloženou "hitovku" (i když přinejmenším ty zpívané -- Always For You, Writings on the Wall či Whenever I Go -- by na něco takového mohly myslím úspěšně aspirovat), ale taky tam pro mě není nic co bych i po tom roce poslouchání přeskakoval.
Tenhle "lístek z památníku" má nezaměnitelný rukopis, který příliš neobměňuje. A v tomhle případě je to myslím jenom dobře.
|
Toto jsem o tomto albu napsal v době, kdy jsem jej objevil:
Musím poznamenat, že ačkoli naprosto zřetelně cítím, že je to zlá, zběsilá, drsná, škodolibá, zlomyslná, krutá, nejapná, retardovaná a povýšená hudba, která své posluchače musí dříve nebo později přivést do jisté záhuby, ... tak že jsem ji zcela propadl.
Nenávidím člověka, který mne seznámil s One Time For All Time, albem, které musím poslouchat znovu a znovu a opájet se jím a snažit se ho pochopit, snažit se ho naučit, snažit se ho předvídat, snažit se ho ovládnout (když přitom ono ovládá mě).
I když vím, že na tom ostrově žijí jenom zhoubné harpyje, musím na něj neustále posílat všechny své přátele. Do jednoho.
|